Objekt sýpky v zemědělské usedlosti Líšnice č.p. 10 byl postaven přibližně kolem roku 1830, ale není vyloučeno, že jeho původ je ještě staršího data, protože někteří pamětníci uvádějí, že se jedná o nejstarší objekt v Líšnici.
Původně objekt sýpky sloužil jako tzv. špýchar, který byl součástí každé větší zemědělské usedlosti slovanského typu a byl jedním z nejdůležitějších hospodářských objektů. Bývaly zde ukládány veškeré zásoby potravin a hospodářské produkty. Ve sklepě se ukládaly brambory, řepa, zelenina a ovoce. V 1.podlaží (přízemí) byly ukládány produkty pro denní potřebu (mouka, šrot, chléb, slanina, naložené a uzené maso, kyselé zelí a další zásoby na celou zimu). Ve 2.podlaží a v podkroví bylo ukládáno obilí po sklizni, oddělené podle jednotlivých druhů. Protože se jednalo o celoroční zásoby potravin pro rodinu, ale i zásoby krmného obilí pro hospodářská zvířata a také o osiva pro další rok, byla to značná část jmění hospodáře. Z uvedeného důvodu byla stavbě špýcharu věnována značná pozornost. Objekt byl vybudován velmi kvalitně z masivního zdiva, aby produkty byly dobře ochráněny před zloději, škůdci a klimatickými podmínkami a aby pro jejich uskladnění bylo vytvořeno vhodné mikroklima.
Objekt sýpky je vyzděn z kamenného masivního zdiva značné tloušťky. Masivnost zdiva je zvýrazněna sešikmeným vnějším límcem. Zdivo se v každém podlaží zeslabuje směrem nahoru přibližně o 15cm. U terénu je tloušťka zdiva cca 90cm. Stropní konstrukce a krov je z masivních tesaných trámů. Podlahy jsou z ručně opracovaných fošen značné šířky. Většina konstrukcí sýpky je původní s výjimkou krytiny, která je z betonových tašek.